Jedeme na hory! Jásám a těším se na víkend, s čímž se pojí i velmi obligátní a se zvláštně posazeným hlasem položená otázka: „Ty lyžuješ?“
Nelyžuju, do nedávna jsem netušila, že existuje jízda po hranách nebo že existuje jízda v pluhu. V roce 2018 jsem byla schopna poslat následující zprávy své kamarádce Káje, která vyučuje taje tělesné výchovy a sportu.
Ačkoliv jsem absolvovala lyžařský kurz ve svých mladistvých letech, zvolila jsem si tehdy jízdu na jiném prostředku. Už tehdy bylo velmi složité promítnout teoretické znalosti daného prostředku do praktických ukázek, a přestože jsou ženy schopné ovládat několik činností najednou (nebo se to o nich alespoň tvrdí, tzv. haló efekt), tehdy jsem jako žena selhala, a vyprávění o lyžích vedle poslouchat nedovedla. Promarnila jsem tak jednu z příležitostí seznámit se se základy lyžování a do dnes toho vím velmi málo – od nepaměti si představuju lyžování jako sport, při kterém potřebujete hůlky, abyste se mohli odrážet, protože nohy máte zacvaknuté v kusech prkna a nikdy nevíte, kdy se ocitnete na mírnějším svahu, na kterém by to bez hůlek stěží šlo. Nemějte mi prosím tedy za zlé můj amatérsky položený dotaz.
Od roku 2018 stále toužím po tom kochat se zasněženou krajinou, zatímco jako každý jiný lyžař dávám zabrat kolenům sebevědomou jízdou po širokém svahu pyšnícím se čerstvou pokrývkou sněhu. Že jde obvykle o technický sníh, jsem také netušila.
Lyžování mám na svém seznamu dovedností, které se chci naučit před tím, než moje tělo spálí a moje duše zmizí na onom světě. Zcela jistě se tuto dovednost jednou naučím – mám pevnou vůli, která mě ještě nezklamala – do té doby ovšem s neskrývaným smutkem říkám, že bohužel nelyžuji, neboť jsem nebyla k zimním sportům jako malá vedena, což lze přikládat tomu, že rodiče jako malí podobné aktivity také nezažili – první sníh spatřili až na půdě tehdejšího Československa – a coby dospělí měli příliš starostí s tím nás uživit, pročež na výdobytky šťastného dětství neměli čas ani peníze. Mimoto také dodávám, že pro zimní sport není uzpůsobena moje tělesno-duševní konstrukce, která vytváří zcela správný dojem o tom, že jsem sportovní anti-talent.
Na hory se vydávám z poetických důvodů – abych mohla sáňkovat a být v zenu z té bílé všude okolo.
Dalšího dne na horách měli kluci v plánu opucovat svůj lyžařský um. Chtěla jsem se samozřejmě na výpravu na svah připojit. Jelikož nejsem nikterak blíže seznámena s tím, co vše lze na lanovce přepravovat, vybavila jsem si akorát vzpomínku horského kola pověšeného na lanovce minulého jara, zeptala jsem se pro svůj vnitřní klid Vojty:
„Můžu si s sebou vzít na lanovku sáňky?“
„Ne, co bys tam s nimi dělala?“ podivuje se Vojta.
„No, sáňkovala bych, z té sjezdovky přece.“
„To je jen pro lyže a snowboard,“ sděluje mi Vojta a moje sentimentální představy byly tytam.
Rozhorlila jsem se na všechny světové strany, jaká je to diskriminace, že sáňky jsou přeci taky zimním prostředkem a že na podobné téma natočili i film, který chovají děti devadesátek ve svém srdci a díky kterému si můžeme pamatovat, že taková jízda na bobech patří mezi olympijské disciplíny.
Mohla bych jmenovat neodpustitelně mnoho dalších příkladů, ale odevzdala jsem se rozumu – vědoma si nezvratného osudu jsem se se svou idylkou se sáňkami na horském svahu rozloučila a namísto toho se začala těšit na procházku po krkonošském parku a na čerstvý horský vzduch. Zařadit procházku po vleknoucí se snídani s neomezeným přístupem k voňavým šunkám, sýrům a jahodovým palačinkám byl vynikající nápad – protože vzduch také výborně tráví, jak píše pan Neruda v jedné ze svých publikací (Praha, str. 94). A třeba přitom objevím kopec na sáňkování!
Procházka parkem byla překrásná, plná dívčího snění a nejednoho pokusu o porozumění vzájemné blízkosti českého a polského jazyka. V závěru byla cesta také deštivá a blátivá a kvůli dalším nesnázím jsem si o sáňkování mohla pak nechat jedině zdát. Naneštěstí zármutek velmi rychle odehnaly vynikající kynuté knedlíky s borůvkami v nedaleké horské chalupě českého lyžařského střediska.
Poměli jsme se, jak se sluší a patří, rozdali úsměvy obsluze a navigačnímu systému zadali souřadnice města sta věží – hurá domů!
Kdy naposledy jste sáňkovali? Pochlubte se!